Kam s dětmi v březnu?
I když ještě fouká studený vítr, vyražte s dětmi do přírody. Procházky za každého počasí údajně děti otužují.
Můžeme pozorovat ledopády, které se tvoří na skalkách u potoků a říček. Při březích potůčků zase voda, mráz a sluce umí přes noc vykouzlit ledové krajky. Někde na cestě ve dne teče tající voda, která v noci zmrzne a ráno pak tento led pěkně křupe. Tající voda nám připomíná, že je čas otvírání studánek. Už na mnoha místech roztál sníh a tak můžeme vidět první jarní květy. Možná si myslíte, že první jsou sněženky, ale většinou se první objeví talovíny, krásně žluté kytičky s jasně zelenými lístky. Několik dní poté zahlédneme i ty sněženky a pak bledule, krokusy, sedmikrásky, podběly, devětsily a prvosenky. Doma si pak můžeme kvítky nakreslit. Než vyraší na vrbách první zelené lístky, objeví se nejdříve květy, kterým lidově říkáme "kočičky". Když si děti tyto květy pohladí, mohou zjistit, že opravdu připomínají kočičí srst. Nejdříve jsou bílé až stříbřitě šedavé, později žluté, plné pylu, který si včely odnášejí na zadních nožkách do úlu, aby z něho vytvořily sladký med. Proto kočičky raději necháme na vrbách jívách a na pomlázku si vybereme proutky bez nich. Do vázy si můžeme odnést některé proutky z průklestů keřů, které zahradníci nechali ležet na zemi u volně přístupných cest nebo v lese. U potoka můžeme podnikat ještě víc věcí: skákat přes vodu, pouštět po vodě lístky a kousky ledu a zjišťovat, že jsou lehčí než voda a pozorovat, případně se i sázet o to kam doplavou, poslouchat zurčící a hučící vodu, pozorovat pěnu tvořící se na potocích tam, kde se voda překotně ženě přes kameny a stopy zvířat v blátě kolem vody. Zjistíme, že kachny divoké už nežadoní tolik o staré pečivo, které jsme jim házeli v zimě, že už začínají hnízdit a své hnízdo si před vetřelci dobře chrání. Nebude to dlouho trvat, vyvedou mladé, a jaro už bude neodvratně tady.
Už se nemůžu dočkat ;-)